Boj

1. listopadu 2017 v 16:05 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
Bojovat se dá se vším možným. Bojovat s nějakou osobou, bojovat se strachem, bojovat s nemocí, bojovat sám se sebou. Bojovat ale můžeme i s láskou a city. Třeba když někoho šíleně milujeme, ale nechceme a děláme vše pro to, abychom danou osobu nemilovali. Nebo abychom necítili smutek či vztek v daných situacích. Ne vždy musí být boj pěstní.
 

Facebook stránka

27. října 2017 v 21:08 | N.I.K.D.O. |  Info
Ahoj! Chtěla jsem vám jen říct, že pokud to nevíte, tak jsem založila fb stránku pro tento blog. Budou tam různé informace, můžete mi tam psát otázky a já tam budu přidávat příspěvky, které jsem na blog dát nechtěla. Zde je odkaz:
S láskou, Nikdo ;)

Tohle nejsem já

27. října 2017 v 20:45 | N.I.K.D.O. |  City
"Tohle nejsem já..."
Přesně tahle věta mi zní v hlavě každé ráno, když se podívám do zrcadla. Každý večer, když přemýšlím, co jsem přes den udělala. Tahle rádoby vtipná a naprosto usměvavá osoba, která vypadá jakoby nezažila žádný smutek... Nejvíce bolí, že to ani moji nejbližší nepoznají. To, že jsem složila tolik depresivních věcí, že mám tak často červené oteklé oči jim divné nepřijde. Mám přímo píseň o tom, jak se přetvařuji, ale jim to ani tak nedošlo. Cítím se jako bych byla němá a volala o pomoc. Tohle přece nejsem já!
 


Strach sám ze sebe

27. října 2017 v 20:36 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
Všichni máme z něčeho strach. Někdo ze tmy, někdo z pavouků... Ale co když má někdo strach sám ze sebe? My jsme totiž svým největším nepřítelem.
Někdy mám strach z toho, čeho jsem schopna. Strach ze svých myšlenek, protože to na co někdy myslím je až odporné. Bojím se i toho, co někdy řeknu.
Jsem někým, koho se bojím.
S láskou, nikdo.

Podoba

22. října 2017 v 11:26 | N.I.K.D.O. |  City
Včera jsem byla s kamarádkami venku, procházeli jsme se a tak. Byla to zábava, do té doby než začaly sledovat z povzdálí nějaké chlapce. Prý byli hezcí, ale mě nezaujali... Teda až na jednoho. Byl tolik podobný jemu (ten, na koho se snažím marně zapomenout). Vypadal téměř stejně, jediné, co je odlišovalo byly oči. Ty krásné oči, které jsem tolik milovala. Nemohla jsem tam zůstat, protože ten chlapec se vydal mým směrem. Rozběhla jsem se k zastávce a kamarádkám nic neřekla. Hned mi přijela tramvaj a já bez váhání nasedla. Dívala jsem se směrem k té rampě a začala myslet na něj. On... začneme mu říkat třeba Adam. Když jsem přemýšlela nad tím chlapcem, který byl tolik podobný Adamovi má cesta tramvají uběhla jako nic. Večer, když už jsem byla doma a ujistila (po telefonu) kamarádky, že jsem v pořádku, otevřela jsem facebook. Byla tam jedna žádost o přátelství, která mě překvapila a trochu vyděsila. Byl to ten chlapec z rampy, co byl podobný Adamovi. Ještě jsem na tu žádost neodpověděla, ale kamarádka mi napsala, že mu dala můj facebook ona. Nevím, co dělat. S tím člověkem nechci mít nic společného, protože mi Adama připomíná nesmírně moc. Vrací se mi vzpomínky na něj, a přesně tomu se chci vyhnout... Snad někdy zapomenu, s láskou Nikdo ;)

Mám tě rád/a, ale...

17. října 2017 v 17:41 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
...Ve skutečnosti tě ráda nemám. Haha, tak přesně tohle se snaží říct člověk, co za slovemm "rád/a" neudělá tečku, ale čárku. Snaží se vám to říct nějak hezky, jenže pokud tohle řekne, tak tím akorát více ublíží. Bylo by lepší, kdyby jste radši mlčeli než ze sebe dostat podobné klišé, které člověku láme srdce.

Znáte ten pocit...

14. srpna 2017 v 21:25 | N.I.K.D.O. |  City
Když někoho tak moc potřebujete, ale on vás nenávidí? Když nemůžete vidět ten úsměv, protože jste na míle daleko? Když vlastně ani nevíte, jestli někdy přestanete milovat? Když víte, že vás nenávidí a dává vám to najevo? Když i přesto jak zkažený je, ale vy v té osobě vidíte to dobré, i když možná ani neexistuje? Když i přesto, jak moc vám ubližuje, ho bezmezně milujete?

Bez toho, abych ho vídala každý den se cítím prázdná... Uzavřela jsem se do sebe, protože se s okolím nechci dělit o svou bolest. Lidem, které mám ráda a na kterých mi záleží lžu. Už více jak rok jsem bez něj a jsem na tom hůř a hůř. Čas a dálka prý všechny rány zahojí, jenže tahle rána se zvětšuje a pořád bolí víc a víc. Je nemožné zapomenout na někoho, koho milujete. Pokud se vám to povedlo, pak jste doopravdy nemilovali...

Kdybych tak mohl změnit svůj život

22. července 2017 v 22:18 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
Kdybych mohla změnit svůj život, nejspíš bych chtěla udělat jen pár věc. Zvednout ten hovor od chlapce, kterého jsem bezmezně milovala a vždy budu. Nebo bych mu ráda řekla včas, jak mě mrzí to, jak jsem byla zlá. Byla jsem hloupá, ale teď jsem ještě víc. Protože ani teď nevím, jestli ho miluji či nenávidím.

Když se nikdo nedívá

20. května 2017 v 19:42 |  Téma týdne
Jsem sama, začnu plakat a nahlas říkat své pocity. Začnu řvát, prosit boha o pomoc, nadávat na všechny. Začnu vzpomínat na všechny šťastné a smutné chvíle v mém životě. Vracím se zpátky do těch chvílích, kdy mi bylo nejlépe a nechci zpět...

Mám city!

20. května 2017 v 19:37 |  City
To, že mě ignoruješ je v pohodě. To, že mě rozbrečíš musím nějak snést, ale ok. Jenže to, když se mi směješ za to, že brečím, no a ještě se navažuješ do jediné osoby, která se mě kdy zastala?! To je moc!

Nejsem dokonalá, nejsem zajímavá, ale to, že mě nikdo (až na jednu osobu) nemá rád neznamená, že nemám city.

Kam dál