S tužkou v ruce

27. února 2018 v 20:25 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
Svou zlobu, žal na papír přenesu,
tužkou jež v ruce své svírám.
Ty hlasy všude okolo už nesnesu,
již dost dlouho se jim vzpírám.

Hrot tužky mé se po papíře vznáší,
šedá stopa kopíruje tahy ruky mé.
Jednoho dne snad bude vše snažší
a všechen smutek navěky zahyne.

Šedá stopa kvůli mým slzám se rozpíjí,
každá slza jednu vyřčenou nadávku znamená.
Každá slza jako ostří, pomalu mě zabíjí,
z života a té vší bolesti jsem zmatená.

Píšu tuto báseň, plná bolesti a utrpení,
zatímco při hádce trpí více mí nejbližší.
Všichni jsme nyní ve své bolesti utopení,
však jednoho dne vyplaveme a vše bude lepší.

A tak ukončuji toto tiché naříkání,
je na čase vylovit ze zloby blízké své.
A loučím se s vámi milé dámy a páni,
nyní dopisuji báseň hrotem tužky mé.
 

Hádky

27. února 2018 v 19:47 | N.I.K.D.O. |  City
Už mě opravdu vytáčí, jak se všichni pořád hádají. Je to otravné, pořád je poslouchat. Jakobych neměla svých problémů dost. Rodiče se hádají, mí přátelé se hádají, cizí lidé na ulici i na internetu se hádají... Teď jen čekám až se začnu hádat já sama se sebou. Chápu, že je to z mé strany dost dětinské a sobecké přání, ale jednoduše chci ať se nehádají aspoň přede mnou. Pokaždé když se okolo mě někdo hádá, musím si odskočit, jelikož se mi z toho chce plakat. Osobně se vždy hádkám snažím vyvarovat za každou cenu, třebaže se musím omluvit za něco, s čím nemám nic společného. Hádky, konflikty a nenávist, nechci nic podobné na světě... Jenže je to přirozené. Naprostý mír není na tomto světě možný, vždy zde bude trocha nenávisti... Proto je jednodušší si žít ve svém vysněném světě. S láskou, Nikdo.

Na hraně

9. prosince 2017 v 21:29 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
Už tehdy bylo přátelství mezi mnou a tebou dosti na hraně. Oba jsme věděli, že stačí jedna kapka a všechno se to zničí. Několikrát jsi mi dal šanci a já dělala stále tu samou chybu. Poté co jsem ti ublížila jsem vždy dolézala s omluvami. Opravdu mě to mrzelo, jenže na tvém místě bych tomu taky nevěřila. Ani nevím, jak jsi to mohl tak dlouho vydržet. Poté jsme se dlouho drželi, začínal jsi mi opět věřit a já byla ráda. Jenže jednoho dne...se to všechno zbořilo. Došlo ke mně něco o tom, že jsi mě pomlouval. Že ses mi vysmíval za zády. Aniž bych si to ověřila, ihned jsem ti to oplatila několikrát hůř. Udeřila jsem tě na nejslabší místo. Tehdy jsem měla v hlavě zatemněno. Udělala jsem to, ikdyž jsem to vlastně udělat nechtěla. A tak se to stalo, tolik jsem ti ublížila. Je to již pár let, ale mě to stále bolí a nevím jak dál. Cítím se příšerně, když vidím, že se neusmíváš a to jen kvůli mé hlouposti. Bolí mě to tak moc. Tehdy mi nejspíš nedošlo, že tím ublížím nejen tobě, ale i sobě. Ale jednoho dne jsem zjistila, že to byla lež. Že jsi o mně nikdy nemluvil jinak než dobře. Ale bylo pozdě. Tolikrát jsem se ti poté omluvila. Doteď jsem si neprominula, co jsem udělala. Cítím se příšerně. Nikdy tě nepřestanu milovat.
S láskou, Nikdo.
 


Chci být víc než...

1. prosince 2017 v 21:58 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
...já. Chci být víc než já. Jsem slabá, ale chci být silná. Jsem jen ta holka od vedle, ale chci být TVOJE holka od vedle. Chci být víc než jen dcera, která nemá budoucnost. Chtít můžu... S láskou, Nikdo.

Boj

1. listopadu 2017 v 16:05 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
Bojovat se dá se vším možným. Bojovat s nějakou osobou, bojovat se strachem, bojovat s nemocí, bojovat sám se sebou. Bojovat ale můžeme i s láskou a city. Třeba když někoho šíleně milujeme, ale nechceme a děláme vše pro to, abychom danou osobu nemilovali. Nebo abychom necítili smutek či vztek v daných situacích. Ne vždy musí být boj pěstní.

Facebook stránka

27. října 2017 v 21:08 | N.I.K.D.O. |  Info
Ahoj! Chtěla jsem vám jen říct, že pokud to nevíte, tak jsem založila fb stránku pro tento blog. Budou tam různé informace, můžete mi tam psát otázky a já tam budu přidávat příspěvky, které jsem na blog dát nechtěla. Zde je odkaz:
S láskou, Nikdo ;)

Tohle nejsem já

27. října 2017 v 20:45 | N.I.K.D.O. |  City
"Tohle nejsem já..."
Přesně tahle věta mi zní v hlavě každé ráno, když se podívám do zrcadla. Každý večer, když přemýšlím, co jsem přes den udělala. Tahle rádoby vtipná a naprosto usměvavá osoba, která vypadá jakoby nezažila žádný smutek... Nejvíce bolí, že to ani moji nejbližší nepoznají. To, že jsem složila tolik depresivních věcí, že mám tak často červené oteklé oči jim divné nepřijde. Mám přímo píseň o tom, jak se přetvařuji, ale jim to ani tak nedošlo. Cítím se jako bych byla němá a volala o pomoc. Tohle přece nejsem já!

Strach sám ze sebe

27. října 2017 v 20:36 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
Všichni máme z něčeho strach. Někdo ze tmy, někdo z pavouků... Ale co když má někdo strach sám ze sebe? My jsme totiž svým největším nepřítelem.
Někdy mám strach z toho, čeho jsem schopna. Strach ze svých myšlenek, protože to na co někdy myslím je až odporné. Bojím se i toho, co někdy řeknu.
Jsem někým, koho se bojím.
S láskou, nikdo.

Podoba

22. října 2017 v 11:26 | N.I.K.D.O. |  City
Včera jsem byla s kamarádkami venku, procházeli jsme se a tak. Byla to zábava, do té doby než začaly sledovat z povzdálí nějaké chlapce. Prý byli hezcí, ale mě nezaujali... Teda až na jednoho. Byl tolik podobný jemu (ten, na koho se snažím marně zapomenout). Vypadal téměř stejně, jediné, co je odlišovalo byly oči. Ty krásné oči, které jsem tolik milovala. Nemohla jsem tam zůstat, protože ten chlapec se vydal mým směrem. Rozběhla jsem se k zastávce a kamarádkám nic neřekla. Hned mi přijela tramvaj a já bez váhání nasedla. Dívala jsem se směrem k té rampě a začala myslet na něj. On... začneme mu říkat třeba Adam. Když jsem přemýšlela nad tím chlapcem, který byl tolik podobný Adamovi má cesta tramvají uběhla jako nic. Večer, když už jsem byla doma a ujistila (po telefonu) kamarádky, že jsem v pořádku, otevřela jsem facebook. Byla tam jedna žádost o přátelství, která mě překvapila a trochu vyděsila. Byl to ten chlapec z rampy, co byl podobný Adamovi. Ještě jsem na tu žádost neodpověděla, ale kamarádka mi napsala, že mu dala můj facebook ona. Nevím, co dělat. S tím člověkem nechci mít nic společného, protože mi Adama připomíná nesmírně moc. Vrací se mi vzpomínky na něj, a přesně tomu se chci vyhnout... Snad někdy zapomenu, s láskou Nikdo ;)

Mám tě rád/a, ale...

17. října 2017 v 17:41 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
...Ve skutečnosti tě ráda nemám. Haha, tak přesně tohle se snaží říct člověk, co za slovemm "rád/a" neudělá tečku, ale čárku. Snaží se vám to říct nějak hezky, jenže pokud tohle řekne, tak tím akorát více ublíží. Bylo by lepší, kdyby jste radši mlčeli než ze sebe dostat podobné klišé, které člověku láme srdce.

Kam dál