Únor 2018

S tužkou v ruce

27. února 2018 v 20:25 | N.I.K.D.O. |  Téma týdne
Svou zlobu, žal na papír přenesu,
tužkou jež v ruce své svírám.
Ty hlasy všude okolo už nesnesu,
již dost dlouho se jim vzpírám.

Hrot tužky mé se po papíře vznáší,
šedá stopa kopíruje tahy ruky mé.
Jednoho dne snad bude vše snažší
a všechen smutek navěky zahyne.

Šedá stopa kvůli mým slzám se rozpíjí,
každá slza jednu vyřčenou nadávku znamená.
Každá slza jako ostří, pomalu mě zabíjí,
z života a té vší bolesti jsem zmatená.

Píšu tuto báseň, plná bolesti a utrpení,
zatímco při hádce trpí více mí nejbližší.
Všichni jsme nyní ve své bolesti utopení,
však jednoho dne vyplaveme a vše bude lepší.

A tak ukončuji toto tiché naříkání,
je na čase vylovit ze zloby blízké své.
A loučím se s vámi milé dámy a páni,
nyní dopisuji báseň hrotem tužky mé.

Hádky

27. února 2018 v 19:47 | N.I.K.D.O. |  City
Už mě opravdu vytáčí, jak se všichni pořád hádají. Je to otravné, pořád je poslouchat. Jakobych neměla svých problémů dost. Rodiče se hádají, mí přátelé se hádají, cizí lidé na ulici i na internetu se hádají... Teď jen čekám až se začnu hádat já sama se sebou. Chápu, že je to z mé strany dost dětinské a sobecké přání, ale jednoduše chci ať se nehádají aspoň přede mnou. Pokaždé když se okolo mě někdo hádá, musím si odskočit, jelikož se mi z toho chce plakat. Osobně se vždy hádkám snažím vyvarovat za každou cenu, třebaže se musím omluvit za něco, s čím nemám nic společného. Hádky, konflikty a nenávist, nechci nic podobné na světě... Jenže je to přirozené. Naprostý mír není na tomto světě možný, vždy zde bude trocha nenávisti... Proto je jednodušší si žít ve svém vysněném světě. S láskou, Nikdo.